Blíží se období, tolik proklínané, tolik milované, období Vánoc. Není skloňovanější období roku než právě tohle. S nadějí se k němu upírají zraky všech dětí a obchodníků. V obou případech z důvodu osobního obohacení. S tesknotou v oku jsem vyhlíženy vytíženými hospodyňkami. 

Není třeba opakovat, že Vánoce už často ztratily to kouzlo rodinné pospolitosti a staly se marketingovým tahem většiny společností.  Že jsou spojeny s obrovským stresem, povinnostmi a zodpovědností, týkající se hlavně žen. To je nakoupit dárky, zabalit dárky, schovat dárky, hledat dárky. Najít je v létě.  Nakoupit potraviny, upéct cukroví, schovat cukroví, vyhodit cukroví. Uklidit byt a dům, pak ještě jednou, protože ostatní tam udělají nepořádek a těsně před Vánocemi znovu a nejhorší je to samozřejmě pětadvacátého, všude mastnota, drobky a roztrhané papíry, takže zase.

Existují různé rádce, jak na to. Jak na to efektivně. Kralují zde dva názory. Vzít to včas, od shora dolů, hlavně systémově, místnost po místností, se zapojením všech členů domácnosti. Vše ideálně sepsané a rozepsané černé na bílém, podepsané všemi vlastní krví. A podlahy se prý dělají nakonec. 

No a pak je tu ještě druhý názor, již méně systematický, vyzývající k naprostému klidu. Vánoce se přece nevážou k věcem hmotným a uklizeným, je to stav mysli. Na Štědrý den nechodí paní ze sociálky na kontrolu úklidu ale Ježíšek s dárky. Takže klid a tabáček nebo víno, a hlavně se nenechat rozhodit.

Samozřejmě nemůžeme hospodyňce s velkým H, pro kterou jsou Vánoce vyvrcholením všech jejích milovaných domácích povinností, nařizovat, aby si místo toho letos koupila víno. To by se také možná upila žalem. Naopak té holčině z přízemí, u které se dveře netrhnout a party je u ní synonymem všedního dne, nemůže nakázat, aby vyleštila okna a dlaždičky, ta by se taky asi upila žalem a pít se má hlavně na oslavu a s radostí. 

Takže každý musí podle sebe a svojí nátury, hlavně aby byl spokojený on sám a Vánoce si užil v patřičném rozpoložení a ne rozpadu. Takže šťastné a veselé.