Jdete po ulici, a vidíte muže s ženou. Nedrží se za ruce, nemají žádný fyzický kontakt, ale jsou si blízcí. Většinu z nás napadne, že jsou to milenci, nebo pár. Ale nemusíme se s tím setkat jen na veřejnosti. Postačí, když váš kamarád přijede na návštěvu, a ostatní Vás budou řešit. 
Samozřejmě nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, ne každý tohle vnímá jako nějaký záměr. 

Proč si to hned myslíme?

Nejspíš je to tím, že automaticky, když vidíme muže se ženou, zařazujeme je do určité kategorie. V hlavě, se nám hromadí otázky, jaký vztah mezi sebou mají, a jestli mezi nimi něco je. Ale nemusí tomu tak být. Mohou to být pouze přátelé, nebo známí, co se znají spoustu let. Vidíme je spolu, smějí se, obejmout se, a mají si co říct. Je to něco, co nás okamžitě zaujme, pozastavíme se nad tím, a okamžitě udělujeme verdikt. Naopak, bychom to měli brát, jako přirozenou věc.
 

Je to snad dnešní dobou? Nebo je to jen problém určitých osob, co neustále potřebují něco řešit, rozebírat?
 

Spíš bychom se měli zaměřit právě na to, jak je skvělé, že si ti dva rozumí. Nikde není psáno, že musíme kamarádit pouze s osobou stejného pohlaví. Například, já jsem si od dětství rozuměla víc s kamarády opačného pohlaví. A nevnímám to, jako něco zvláštního, nebo zvráceného. Bylo pro mě zajímavější, a zábavnější hrát fotbal, hokej, nebo lézt po starých budovách. I v pozdějším věku tomu tak bylo. A nemyslím si, že je nějaký velký rozdíl mezi tím, jestli je nám deset, nebo dvacet let. Sami víme, co ten člověk pro nás znamená, a jaké vazby k němu chováme. Nemusí přece kamarádit pouze žena se ženou, nebo muž s mužem. 
 

Neměli bychom posuzovat podle toho, co vidíme navenek. Myslela jsem si, že tohle především řeší starší generace, která má zafixované, že okamžitým párem, jsou osoby opačného pohlaví. Ale v tomhle jsem se několikrát zmýlila, řeší to všechny věkové kategorie. A je celkem nepříjemné, jaké se na Vás hrnou pohledy přihlížejících. 

Pro shrnutí tohoto článku, jsem dospěla k závěru, že věřím na kamarádství mezi ženou a mužem.